Proč si Mindfulness vzal Kognitivně behaviorální terapii?
Aneb Jak žít spokojenější život ve zdraví i nemoci
Mindfulness-based cognitive therapy (MCBT) –záhadně až paradoxně znějící název, kdy si možná jen těžko představíte, co za techniku se za ním skrývá. Jedná se o psychologický přístup zaměřený na to, jak lépe zvládat každodenní starosti a žít spokojenější život.
Abyste si dokázali představit, co mi jde hlavou, když spolu sedíme u počítače, připravila jsem pro vás povídku o panu Mindfulness a paní Kognitivně behaviorální terapii.
Někdy se hovoří o „manželství“ dvou na první pohled ne zcela kompatibilních partnerů, ale jak už to tak v životě bývá, i mezi těmi může vzniknout uspokojivý a plodný vztah. Takže… bylo nebylo a Mindfulness potkalo Kognitivně behaviorální terapii. Mindfulness je v současné době poměrně známým a frekventovaným pojmem, který je ale opředen mnoha mylnými výklady a následně tudíž i nesprávnými očekáváními.
Když prozradím, že naprostá většina mindfulness meditací (alespoň ve světě MBCT) neskrývá nic více ani méně než „pouhé“ pozorování vlastního dechu a dalších tělesných vjemů v přítomném okamžiku, kdy nemusíte (a vlastně ani z principu věci nemáte) během ní myslet na nic jiného, budete zřejmě velmi zklamaní. Než…to vyzkoušíte. Připouštím, nemusí to být zprvu zábavné. Rozhodně to ale není snadné, čímž se celá věc stává výzvou. Hezké, ale…proč bychom to měli dělat?
Slovy Johna Kabata Zinna, jedné z ikonických postav mindulness, jde o trénink pozornosti, kterou věnujeme záměrně a bez hodnocení přítomného momentu. Záměrně prostě proto, že nezáměrně to nejde, resp. to nevydržíme dlouho. Naše mysl má přirozenou tendenci se neustále vracet do vzpomínek na minulost či představ budoucnosti, plánovat, litovat, těšit se, pracovat. Toho všeho se samozřejmě nevzdáváme, bytí v přítomném okamžiku je velmi blahodárný a někdy až osvobozující stav, ve kterém ale není třeba ani zdaleka setrvávat v režimu 24/7. Je pěkné o něm vědět a pravidelně jej navštěvovat, abychom na něj nezapomněli (teď si možná říkáte, že jste snad nikdy nečetli nic banálnějšího, ale celá řada lidí stráví velkou část svého života – nebo dokonce celý život – v režimu tzv. automatického pilota, tedy bez prožívání toho, co se právě děje) Ale…proč bychom měli bytí v přítomném okamžiku vůbec věnovat pozornost?
Teď by mohly následovat desítky stran a stovky citací výzkumů potvrzujících pozitivní dopady mindfulness praktik na psychické i fyzické zdraví (které velmi ráda na vyžádání poskytnu). Kdybych je měla svými slovy velmi stručně a banálně shrnout, plný prožitek přítomného okamžiku nám umožňuje intenzivní kontakt s tou úplně nejskutečnější skutečností, kterou máme k dispozici. Pravidelný nácvik vám pomůže vytvořit si takovou klidnou pozorovatelnu, ze které si můžete bez nánosu vlastních hodnocení a interpretací prohlížet, co se opravdu děje kolem vás, ale také (pokud jste právě pozorností trochu odpluli, protože váš automatický pilot strhl pozornost někam jinam, teď rozhodně zbystřete, dostáváme se k pointě)…ve vás.
A teď přichází na scénu doposud opomíjená manželka, kognitivně behaviorální terapie. Zatím se tu trochu krčila ve stínu vlastního manžela, ale má celou řadu schopností a předností, o kterých už byly napsány stohy knih. Jak může pomoci nám, tady a teď? Opět v té největší stručnosti: dokáže velmi zajímavě odhalovat souvislosti mezi tím, co si myslíme, jak se cítíme (v mysl i těle) a jak se na základě toho chováme. Pokud se domníváte, že jste se konečně právě dobrali návodu na životní spokojenost, musím jedním dechem dodat, že na to, jak je to jednoduché, je to (podobně jako u mindfulness) až k neuvěření těžké. A to právě proto, že ve snaze rozplést začarované kruhy našich myšlenek, emocí, pocitů a chování býváme ve velmi omezujícím zajetí….našich myšlenek, emocí, pocitů a chování. Možná vás teď napadá, „leda bychom měli nějakou klidnou pozorovatelnou, ze které bychom si mohli bez nánosu vlastních hodnocení a intepretací prohlížet, co se v nás opravdu děje“. Ano, tajemství vzájemně obohacujícího soužití mindfulness a kognitivně-behaviorální terapie je odhaleno.
Pokud jste podobně jako já nadšeni jejich společnými úspěchy, říkáte si, že tenhle přístup určitě pomůže k odstranění celé řady obtíží. Ano, je o tom celá řada studií. Zároveň ale zázračné zmizení obtíží nikomu slíbit nemůžeme. Místo dlouhých vysvětlení jeden velmi ilustrativní příklad: J. K. Zinn ve své knize Život samá pohroma popisuje, jak někteří jeho klienti nedokázali v rámci mindfulness programu snížit svůj příliš vysoký krevní tlak, dokud… se nepřestali snažit snížit svůj krevní tlak. Domnívám se, že nerezignovali na řešení svých obtíží, že je pouze a prostě přijali.
Může to být velmi překvapivé, ale nenapadá mě jediný moment žádné z mindfulness meditací, kdy byste dostali instrukci, ať se uvolníte. A přesto se naprostá většina lidí během nich uvolní „pouhým“ nezaujatým pozorováním a přijetím toho, co se právě děje. Může vás napadat, že ta část s přijetím není pro vás, protože jste sami k sobě dostatečně laskaví. Ale přesto –býváte někdy smutní, že už na vás zase sedla špatná nálada? Bojíte se, že v nějaké situaci budete mít strach? Rozčiluje vás, že vás někdo dokázal naštvat? Trápí vás, že máte bolesti? Pokud ano, není na místě si vyčítat, že „zas něco neděláte správně“. Je to velmi lidská a velmi paradoxní bitva s vlastními negativními emocemi, která však bývá v naprosté většině případů předem prohraná.
Pokud jste dočetli až sem, asi přemýšlíte, zda by se vám tohle všechno hodilo při řešení vašich obtíží. Možná přemýšlíte, zda to není málo – a můžete mít pravdu. MBCT není klasická psychoterapie. Nedokázala najít univerzální postup pro řešení všech obtíží. Pokud budete mít během poradenství vy či já pocit, že v rámci vašeho života s vašimi obtížemi by bylo vhodnější zahájit psychoterapii, určitě vás povzbudím k jejímu vyhledání. Pokud naopak přemýšlíte, zda vaše problémy nejsou pro tohle všechno příliš malé, mohu k vašim úvahám dodat, že psychologické poradenství vůbec nemusí vést (a velmi často ani nevede) k velkým životním změnám ale „pouze“ k vnesení větší spokojenosti do života, který máme.
- pokud máte pocit, že se váš život točí kolem vnímání bolesti, strachu (že zas přijde bolest, strach, smutek…)
- nebo smutku z těžkostí, které zažíváte.
- pokud to vše už plíživě začalo komplikovat (či dokonce ovládat) váš život a postupně i život vašich blízkých.
Jak už bylo mnohokrát řečeno, všechny tyhle starosti nezmizí mávnutím kouzelného proutku (a někdy dokonce ani pravidelnými návštěvami psychologa), mohou vám ale přestat bránit v tom, abyste vnímali a prožívali život i v dalších odstínech, než jsou ty temné a bolestné, které se tak zároveň stanou přijatelnějšími, srozumitelnějšími a tím i zvladatelnějšími.
